Nestíháme. Pekelně nás tlačí čas. 20.8. chceme být v Olomouci a ještě jsme nedojeli ani do Murmansku. Sice už je to kousek a najíždíme na M18ku ale žene nás čas.
Rozhodli jsme se s Liborem že v Murmansku se oddělíme od zbytku skupiny a budem pokračovat na Rybačij sami aby jsme tam dorazili ještě dnes - klidně v noci (stejně je pořád světlo) ale ať tam jsme.
V Murmansku na benzínce nám Pavel dává poslední instrukce a situační plánek Rybačij i s vyznačenýma cestama a zajímavostma. Loučíme se s klukama, nabíráme plnou a vyrážíme.
Prokličkujem Murmanskem, přejedem most a ujíždíme co to jde (je už pět odpoledne) na sever.
Když vjíždíme na Rybačij, máme trochu problém najít správnou cestu, potkáváme Jeepa s ruskýma značkama a jdem se zeptat s naší mapou na cestu - lidi v autě jsou na tom stejně jako my - taky neví kudy a jedou tam kam my - dvě holky a kluk z Moskvy. Jedem se do nedaleké osady zeptat spolu a zbytek cesty nás následují.
Dál jedem několika brody a po pláži Beringova moře, objedem celý poloostrova až nakonec na horizontu zahlédnem kopule radarové stanice. Jsme na místě. Projedem kolem, uděláme pár fotek a jdem si udělat večeři.
Je krásně slunečno a asi deset večer.
Během procházky přijelo ještě jedno auto - dodávka s Ruskou rodinkou a začínáme se naší mizernou ruštinou bavit.
Mají srandu z naší mapy a obdivují náš smyslo pro orientaci že jsme tam podle toho dojeli.
Zvou nás ke stolu a následuje pohoštění. Pohoda. Okukujem dalekohledem Norské majáky, snažíme se zahlédnout v moři velrybu... Marně.
Kolem druhé ráno když se aspoň trošku sešeřilo a začíná svítat jdeme spát.
Žádné komentáře:
Okomentovat